Martina Kratochvílová

Něco o mně:

Vždy jsem měla německé ovčáky. Dříve jsem se ale pouze věnovala výcviku a štěňátka jsem proto neměla. Dříve jsem navíc mívala vždy psy, nikoliv feny. Mívala jsem ráda silné velké psy a fena byla tehdy v mých očích příliš jemná a drobná. Až před 8 lety jsem si po odchodu svého posledního psa pořídila fenu Noris ......a tak začal můj skutečný chov. Noriska jakoby vyslyšela mé představy, protože z ní vyrostla velká silná fena se známkou výborná, která dává silné potomky s výraznými hlavami. I co se týče pracovní stránka mne nezklamala a vykonala celkem 5 zkoušek, z nichž jedna je vrcholová. A protože mi při tom stihla dát i 8 početných vrhů, myslím, že mé představy o tom, jaké pohlaví je lepší, dost změnila. Dnes mám doma po ní další tři feny, její dcery, z nichž dvě jsou uchovněné a jedna se na uchovnění teprve připravuje. Štěňátka u nás jsou proto dost častá. Obě feny mají stejně jako matka ocenění výborné. Jako oblíbenou výstavu jsem uvedla Klubovou výstavu v Sezemicích u Pardubic, kde se Džesi umístila jako 4. výborná u německého rozhodčího. Při představě, že na klubových výstavách se sjedou nejlepší jedinci z celé republiky, kteří objíždí i zahraniční výstavy, se nelze divit, že jsem byly velmi spokojená. Náladu mi nezkazila ani bloková pokuta a ztráta jednoho bodu za vjezd do zákazu při bloudění Pardubicemi.
Moje chovná stanice se jmenuje Z Hanýžkovic, nemá to žádnou spojitost s adresou mého bydliště, moje maminka se jmenovala Hana a zemřela příliš brzy........

Jak jsem začínal:

Jak jsem již na začátku zmínila, psy jsem mívala už asi od svých 12 let. Můj první pes se jmenoval Amorek a v podstatě jsem ho "zdědila" pos své sestře, která je o pět let starší a která tenkrát začala mít jiné zájmy než se věnovat Amorkovi. A tak jsme spolu chodili na vycházky, chtěla jsem mu dát co nejvíce pohybu. S jeho výcvikem jsem začala, až když mu bylo 9 let (prostřednictvím kamárádky, která mě dovedla na cvičák), já byla o pouhých 5 let starší. Po něm jsem měla Rolfíka, který se mnou dojížděl do Brna na VŠ, tajně se mnou jako malý přebýval na kolejích, než jsem mu pořídila kotec přímo u jedné z budov VŠ kolejí. Po Rolfíkovi tu byl ještě Deri.

Co chovám:

Vždycky jsem měla německého ovčáka, pouze jedenkrát jsem starším lidem cvičila německého boxera Klana. Přestože jsem v té době měla Rolfíka a oba byli dospělí psi, měli se vcelku i rádi.