Martina Kertészová

Něco o mně:

Můj táta mi ještě nedávno říkal, že jsem měla být kluk. Mám většinu klučičích zájmů - v zimě jsem ráda hrála hokej, florbal. Chodím na ryby, ráda připojím ruku k dílu, často chodím do posilovny měřit svoje síly jak s muži tak s holkama, jezdím ráda na kole a také samozřejmě na koni, ale zde musím podotknout - již jsem skončila a nyní jsem spíše manažér. Z dlouhodobého ježdění mám bolestivé záněty kyčlí, takže jsem ráda, že chodím. Navíc studium zabere také mnoho času (natož, když mě nebaví)

Jak jsem začínala:

Ke koním mě poprvé přivedl dědeček ještě jako asi osmiletou holku. Zanedlouho poté jsem si troufla sedout na koňský hřbet - ano přímo na něj. Sedlo jsem ještě dlouho poté nepoznala. Jezdila jsem na belgické chladnokrevné klisně Lucce a později i na jejím hříběti Jiskře. Moje vybavení byla stájová ohlávka, režný pytel na hřbet a vodítko. Ale byla jsem spokojená a práce u koní mě také bavila. Ve 13 letech se mi splnil sen a pořídili jsme si po dlouhém vybírání tu pravou kobylku pro mě. LUSY Byla velmi temperamentní a dodnes jsou s ní problémy - u původního majitele byla totiž týraná. Kobylka je plemene český teplokrevník a v jejím rodokmenu se objevil i Peruán, čili není pochyb o jejím temperamentu. Přesto byla vycvičena jako výborná skokanka. Bohužel, potkalo ji nepříjemné schvácení kopyt a tak musela do Brna na operaci. Dva roky na její hřbet nikdo nesměl sednout, nesměla mít zátěž, jak nám kopytní rohovina na předních nohách dorůstala. Léčba byla drahá ale kobylka dnes opět skáče i když kopyta se již nikdy nedají úplně dopořádku. Od této operace v únoru uběhnou již 4 roky. V listopadu roku 2005 jsme si pořídili další kobylku jménem SONETA. Její otec je známý Grewot, ano také anglický plnokrevník, ale postavou je Soneta předpisový český teplokrevník. Soneta je ryzka s lysinou a na levých nohách koruknout a ponožkou - kdežto Lusy je tmavý hnědák bez O. Letos na jaře Lusy slavila 14 let a Sony 7 let. Nyní ji jezdí dvě mé kamarádky, výborné jezdkině a trénuje je pan Josef Kabátek.

Nyní se plně věnuji mému štěňátku rhodéského ridgebacka jménem Goldie Ann. Je z Hrotovic od známých a je to zlatíčko. Již navštívila poprvé cvičák a byla velmi vzorná. Je rozumná a nemám obavy, že by z ní byl zlý pes. S naším voříškem Sendy se snáší velmi dobře, Sendy mám sice poloviční váhu co ona ale pěkně si ji podává. Je přece domácí ;-)

Co chovám:

Mám dvě kobylky českého teplokrevníka - Soneta 7 let, Lusy 14 let
a dále rhodéského ridgebacka nar. 30.4.2007 - Goldie Ann a jednu kříženku německého pinče - Sendy.

Sendy se narodili 20.11.2007 4 holčičky a jeden kluk. Otec též kříženec německého pinče.